Судьба творит человека, вместилище всех добродетелей, сокровище среди живущих, украшение земли, — и губит его в одно мгновение. О горе! Сколь она неразумна!
Vae, qui scriptura magno negotio fuit! Visus sum, quod ego dedici cogitare, ergo esse! Bibam propriam absentiam sensu, ut scientia propria vanum refertus sum! Vae, vae, vae! P.S. Vah, recte quam verum sapientem dixi!))